Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Všechno, co potřebuju k pohodlné existenci, jsem si zajistil jako pokojská v mateřské škole

Člověk je dneska zvyklý na kdejakou úchylárnu ohledně toho, čím vším se dá živit – od manažerů pro diverzitu, přes youtubery a influencery až po sexuální asistenty. Ale tohle jste možná ještě nezaznamenali: V některých mateřských školách už „pracují“ pokojské, které dětem stelou peřinky a chystají hračky.

V době, kdy se přizpůsobujeme nemocným lidem, místo abychom jim pomáhali s uzdravením, to není až tak překvapující, ale stejně mě to vždycky lehce vyvede z míry a říkám si, kde to všechno jednou skončí. Jestli zůstane jenom u školkových pokojských, nebo se časem objeví i mateřští recepční, portýři, liftboyové či třeba pianisté v místním mléčném baru. A proč ne třeba školkový fitness trenér, nutriční poradce nebo vizážista? Vždyť lidí na pracáku je jak máku v Afghánistánu a svou příležitost si v utopické společnosti zaslouží každý! Podobně jako například asistenti chovanců chráněných dílen. Aby měl nezaměstnatelný postižený o trochu menší peklo ze života, vytvoříme pro něj kavárnu, kde bude jakoby obsluhovat. Skvělý nápad, kdyby na něm neparazitovali sociální vyžírkové. Jeden mu pomáhá kávu vařit, druhý ho doprovází ke stolu s hostem a kasíruje útratu, třetí těm dvěma šéfuje coby manažer kvality, a desátá je ředitelkou neziskovky pro tři sezóny, která to celé zastřešuje. To musí být pro dotyčného handicapovaného fakt úžasný pocit potřebnosti!

Od kolegyně z práce jsem nedávno vyslechl tklivý příběh, který mě málem přivedl až k slzám. Potomek mé kolegyně se v základní škole účastnil jakéhosi projektu s názvem „Vytvoř si svůj stát“. A dvě holčičky z projektové třídy přišly s vizí vlastního LGBTQ+ státu, v němž prý budou vládnout jako dvě královny. Že bude muset být královská pokladna plná dotací, to jim asi paní učitelka neozřejmila, avšak zaráží mě, jaké mají některé dnešní „děti ráje“ představy o světě. Zatímco já chtěl být v jejich věku spisovatelem a můj spolužák z lavice bagristou, ony už chápou, že zahazovat se s prací není in, když se dá pohodlně existovat coby prezident/ka lesbostátu, černostátu, ekostátu a mnoha dalších. Oproti tomuhle je pokojská v mateřské ještě docela slušné zaměstnání.

Taky se nemohu ubránit dojmu, že výnosných džobů, které nic nevytvářejí a nepřinášejí (mnohdy právě naopak), je už dneska víc než habaděj. A přitom je to tak jednoduché a stačí tak málo! Třeba jít poctivě makat jako přezouvač pneumatik pro Národní sportovní agenturu. Bezvadně tam platí (za jedno přezutí až 39 tisíc korun) a ke všemu je to práce, za kterou se člověk nemusí stydět.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama