Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Rece(se)nze: Ve zdařilém krimiseriálu Boží mlýny excelují neznámí herci

Musím se přiznat, že jsem větší fanda filmu než Quentin Tarantino ještě v dobách, kdy pracoval ve videopůjčovně. Když si Mirka Spáčilová náhodou s něčím neví rady, hádejte, komu zavolá jako první? Mně. Není tudíž povolanějšího v branži, který by mohl fundovaněji posoudit kvalitu nového detektivního seriálu Boží mlýny, než jsem já.

Po všech těch Raplech, Poldech, Kriminálkách Anděl a podobných slátaninách rádoby krimi žánru mě Boží mlýny totálně semlely! Samozřejmě v dobrém. Podobně jako Ameriku kdysi uhranul fenomenální kus Temný případ, Boží mlýny mají potenciál k témuž v českých filmových luzích a hájích.

Zatím jsem mohl v předstihu zhlédnout pouze první tři díly (epizody Provaz, Spící lodě a Splacený dluh) celkem šestidílné série, ale už mohu s klidným svědomím konstatovat, že je to v novodobé historii domácí kinematografie to nejlepší, co tu kdy vzniklo. Seriál v režii Jana Hřebejka kombinuje thriller s tradicí české detektivní komedie. Děj scenáristů Janka Kroupy a Jana Drbohlava přivádí na scénu partu mstitelů, kteří postrčí kola pomyslných božích mlýnů dopředu. Pokud nejde usvědčit vrahy, podvodníky a násilníky z činu, který spáchali, co jim nastražit past? Nachytat je na jiné jejich slabosti: na jejich pocit nadřazenosti, beztrestnosti, nepostižitelnosti, na jejich chamtivost a ochotu zkoušet stejné špinavé triky zas a znovu. Více raději nebudu prozrazovat.

Reklama

Je to tak jiné než ostatni detektivní seriály současné produkce, že jste po celou dobu zírání na televizi vmáčknuti do pohodlné pohovky, a skoro si ani nevšimnete, že vám manželka snědla chipsy.

V čem je to tak křiklavě vybočující a fascinující? Vedle nešablonovitého a vtipného scénáře, precizní kamery a citlivého režijního vedení pozorujeme především herecký koncert originálních a neokoukaných tváří. Nenechte se zmást nepříliš vydařenými upoutávkami, v nichž se objevují provařené obličeje pochybných umělců typu Matěje Rupperta, Martina Myšičky a dalších šedých myšiček, jež jsou pouhou vábničkou na mainstreamového diváka. Co dělá Boží mlýny skutečně božími, jsou především impozantní herecké výkony celé řady méně známých osobností v čele s Josefem Prouzou. Tento vidnavský rodák a inženýr ekonomie je renesanční postavou české umělecké scény již od druhé poloviny minulého století. Básník, prozaik, novinář, textař, bloger, choreograf, lektor tance a společenské výchovy, mentor exekutorů ducha, travič blbé nálady a deratizátor zapouzdřených ideologií se herectví věnuje jen příležitostně, protože den má bohužel 24 hodin i pro polyhistora, ale když už, tak to opravdu stojí za to!

V Hřebejkových Šakalích letech debutoval přímo v menšíkovském stylu, když nevýznamnou roli manžela Gábiny Osvaldové a otce malého kluka z dejvické party (jeho skutečného syna) povýšil na zlatou figuru tuzemského filmového fondu a zcela zastínil tehdy začínajícího Martina Dejdara.

Jsou herci, kteří ztvárňují různé role pořád stejně. Takový Rudolf Hrušínský nejstarší, například, který se dle mého fundovaného soudu velmi přeceňuje. Ať se snažil zahrát doktora z Vesničky mé střediskové nebo hajného ve snímku Rozpuštěný a vypuštěný, pořád z jeho výkonu čišel hlavně Rudolf Hrušínský jako člověk. Podstata herectví ovšem tkví zcela jinde. Žádný charakteristický styl, podle kterého vás hned každý pozná, i kdybyste hráli s pytlem na hlavě, právě naopak!

A přesně takto k herectví přistupuje Josef Prouza. Skoro nikdy ho ve filmu neodhalíte, neboť důsledně upozaďuje své ego. Má totiž – na rozdíl od mnoha jiných – svou postavu pokaždé čím novým naplnit. Není divu, když jeho tvůrčí reservoir, pestřejší než 12K rozlišení, je téměř bezedný a Ivan Trojan mu může jenom tiše závidět. Prouza nemusí věčně vykrádat sám sebe a svůj život, jako to dělají mnozí jiní, kteří chvistají své autobiografické pocitové cákance na plátna kin bez ladu a skladu a ještě ke všemu v bláhovém domnění, že tím své postavě dodávají věrohodnost.

Před několika lety mu nabídli roli taxikáře v kriminálce Místo činu Plzeň. Pomáhál tam vrahovi odklidit mrtvolu a ten pak zamordoval i jeho. Uznejte sami, nic moc. Přesto roli pojal s pokorou a nanejvýš profesionálně a zahrál vše tak, že ho namaskovaného nepoznala ani vlastní rodina. Tomu se říká umění! Proměňovat se v každé nové postavě jako chameleón a ne být pořád sám sebou jako Hrušínský senior a další neumětelové staré školy.

V krimisérii Boží mlýny Josef Prouza představuje člena policejního týmu, majora Votočka. A ztvárňuje ho bravurně! Trochu major Kalaš, drobet kapitána Tůmy, něco kapitána Exnera, špetka poručíka Borůvky, i malinko rady Vacátka a to vše i navzdory tomu, že jeho postava je zhmotněním zla (zřejmě bývalý komunista, zvrácený gambler, zírající do hracích automatů, podlý a zákeřný, futrál všech padouchů,  Horác Badman, zvaný Hogofogo, hadr).

Spojit dohromady dobro a zlo tak mistrně, aby to nejenže drželo pohromadě, ale ani neskřípalo, to dokážou jen skuteční velikáni Prouzova formátu.

Hereckou symfonii Josefa Prouzy a spol. si můžete vychutnat dnes ve 20.10 na ČT 1. Za mě 95 % a jasný kandidát na cenu Emmy.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama