Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Romosvod hněvu

Pokud moje články někomu připadají na jedno brdo, chci ho ujistit, že má naprostou pravdu. I mně připadají monotematické, jenže dnešní svět, který je blbý jak psychologické testy se skvrnami, bohužel generuje především jedno donekonečna omílané téma: DISKRIMINACI. Občas mám pocit, že už neexistuje nikdo, kdo by nebyl diskriminovaný a nebo nediskriminoval.

Zatímco pracující bílý lid hýčká své čtyřnohé miláčky na klinikách plastické a estetické veterinární chirurgie, tuzemští Romové zhusta třou bídu s nouzí; leckdy i v ghettech. V současných poměrech nemůže být chyba na jejich straně a tím pádem se na celé záležitosti musí podepisovat něco jiného. Ideálním provinilcem se stává bílá většina, která Romům brání v rozletu z vyloučených lokalit, do nichž je beztak uvrhla svým zkostnatělým hodnotovým systémem.

Když si nedávno jeden předávkovaný gauner rozbil hlavu o cizí auto, aby následně zemřel za zdánlivé a neprokázané asistence policie, okamžitě se vzedmula vlna „spravedlivého“ vzteku utlačovaných, kteří se zase jednou kolektivně a nahlas utvrdili v tom, kdo může za jejich dno. Následně se mezi třemi romskými sympatizanty vybralo asi 317,50 Kč na zamýšlený pompézní pohřeb s kočárem taženým bílými koňmi a americkou rakví. Funus snů se ovšem nekonal, protože organizázor sbírky použil vybrané peníze na výlohy spojené s organizováním sbírky. Přitom kdyby měli čeští Romové alespoň tolik fištrónu jako v jiných věcech, šli by na to podobně jako aktivisté z BLM, jejichž ředitelka bydlí v luxusní vile za miliony dolarů. Mají se od svých afroamerických kolegů ještě hodně co distančně učit.

„Zajímavé je,“ píše kolega Petr Burian v jedné dnešní diskusi na blogu Idnes, „že se nikdo nepozastavil nad tím, proč se musela konat sbírka na jeho (teplického Roma, pozn. autora) pohřeb. Denně umírají stovky lidí, pracovití, čestní, mámy a tátové od rodin, kteří měli velkou zásluhu na na budování tohoto státu a národa a nikoho ani nenapadne pořádat nějakou sbírku pro pozůstalé.
Bohužel liberálně pokřivené vidění světa nás dohnalo až tam, že nám připadne jakoby přirozené věnovat veřejnou podporu, pozornost a peníze právě jen lidem na okraji, nečestným, zkaženým, kriminálníkům a různým závadovým osobám.“

Jakmile se někomu dloudobě nedaří, mívá tendenci obviňovat ze svých neúspěchů všechny a všechno. Tento přístup samozřejmě nikam nevede, respektive míří tak akorát do spirály frustrace, jež nezřídka končívá patologickým chováním, bezdůvodnou agresivitou i trestnou činností. Nenajít v době před pandemií práci bylo hotové umění, ale většina českých Romů to přesto dokázala. Tuto jejich adaptabilitu v určitém směru by jim mohl závidět i slizoun „Horvi“ ze seriálu Comeback. Skoro to vypadá, že práce je rasista, když se tak úzkostlivě vyhýbá jednomu etniku, ale to by bylo hanebné rasistické zjednodušení.

Samozřejmě, že na straně českých Romů existuje i spousta kulturních bariér a tradic, které jim „nedovolují“ pracovat, ale i lidé blbí jak zelenina většinou časem pochopí, že moc jiných legálních možností, jak se mít lépe, není. Toto Romové pořád pochopit nedokážou a nebo nechtějí, a tak se v dohledné době lépe mít ani nemohou, i kdyby se pro ně společnost stokrát rozkrájela.

Jejich hněv okolo smrti nezřízeného soukmenovce byl agresí proti nim samým, nikoliv hněvem na bílou většinu. Agresí proti jejich neschopnosti vymanit se z podřadného postavení a pochybné pověsti. Není to tak začarovaný kruh, jak se možná zdá. Východisko je poměrně jednoduché: PRÁCE, VZDĚLÁNÍ A VÝDRŽ. Pozitivní výsledky se potom nemohou nedostavit. Jistě se pak z Romů nestanou lékaři, filozofové a prezidenti přes noc, ale i skladník ve šroubárně si koneckonců může přečíst Vergilia v originále a vést docela slušný a spokojený život. Takováto naděje rozhodně umírá poslední.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama