Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Recyklujme i důchodce!

Problém nechtěných novorozenců se podařilo zčásti vyřešit díky takzvaným baby-boxům, co si ale počít s přemnoženými nežádoucími starorozenci? Mohly by pomoct senior-boxy.

Kam s nimi? ptají se konsternovaní příbuzní starých a nemohoucích lidí, které se z kapacitních důvodů nepodařilo umístit do příslušného zaopatřovacího zařízení. Útulky pro seniory praskají ve švech a odmítají přijímat další klienty. Mimo jiné proto, že v současnosti již část nechtěných seniorů vegetuje v nevyhovujících sklepních či půdních prostorách různých ústavů, a vyskytl se dokonce i extrémní případ, kdy bylo během neohlášené inspekce MPSV nalezeno několik bezvládných živých těl v kotelně nejmenovaného starobince.

Důchodců je jak máku v Afghánistánu a těch, co jsou ochotni posloužit jim do hrobu, se zoufale nedostává. Pracanti jsou pochopitelně potřeba i jinde než jen v péči o nemocné a přestárlé. Někdo taky musí vypěstovat a sklidit obilí nebo podojit krávy, aby bylo z čeho gerontům uvařit kašičky. A samozřejmě nejen jim. Zrovna tak pečovatelé, lékaři nebo pracovníci pohřebních služeb potřebují jíst, bydlet a spoustu dalších věcí, které musí někdo vyprodukovat a odpracovat.

Na to konto se množí případy odložených seniorů. To je ovšem ve třetím miléniu nejen alarmující, ale vyloženě nechutné a trapné! Domnívám se, že pokrok by měl mít vzestupnou tendenci, nikoliv naopak. Opravdu je nutné, aby dnes bezdomovci či popeláři každou chvíli hlásili nález kmeta odhozeného do kontejneru nebo do kanálu? Pracovníci technických služeb jsou nešťastní, prý by mohli důchodce ve sběrných dvorech a čističkách odpadních vod přehazovat vidlemi. Nejen, že je to neetické, ale hlavně to ukazuje na zaostalost současné západní civilizace. Společnost se přece už v dávné minulosti, kdy byly hlad a bída denním chlebem, dokázala důstojně postarat i o jedince (Metuzalém a spol.), kteří tu tvrdli až neslušně dlouho. A dnes, v době blahobytu? Mnozí senioři končí zakopáni v lese nebo na dně Orlické přehrady. To je skandální a nepřípustné.

Proto je nutné, aby po celém Česku byly zavedeny záchytné stanice pro opuštěné, zraněné a zlobivé seniory. V obcích, které na provoz takových útulků nebudou mít, alespoň takzvané senior-boxy. Ty by zaručovaly rodinám nežádoucích gerontů plnou anonymitu a beztrestnost stran jejich odložení. Senior-boxy by měly být umístěny na dobře dostupných a frekventovaných místech jako například obecní krám, pošta nebo hospoda. Kostely nebo knihovny jsou pro tyto účely zcela nevyhovující! Do boxu bude potřeba umístit aspoň kůrku starého chleba a láhev s vodou, aby odložený senior vydržel leckdy i pár dní, než si ho personál všimne a vyzvedne.

Tímto bych považoval problém záchytu za vyřešený, stále však zůstává nezodpovězena kardinální otázka: KAM S NIMI? O adopci seniorů asi nebude valný zájem. Přece jen tak nějak všichni cítíme, že veškeré to piplání jako krmení, koupání, přebalování, tišení bolesti a pláče, zkrátka vše, co tak rádi a obětavě poskytujeme našim dětem, v případě důchodců provozujeme jen zuby nehty. A nevyrovná to ani fakt, že jejich penze jsou mnohem vyšší než přídavky na děti, protože značná čast důchodu stejně padne na léky, kompenzační pomůcky, nutridrinky, bačkory s přezkami, plané návštěvy pohotovosti a pokuty za zbytečné výjezdy záchranné služby.

Naštěstí mám řešení. Pokud vám důchodce doma zavazí, nebo vás z útulku pro seniory či z eldéenky bombarduje obtěžujícími telefonáty a prosebnými dopisy, nezoufejte a vyžeňte ho do práce! Přece se nebude válet, když je dnes všude tolik práce a chybějí zaměstnanci! Práce už dokázala vyhnat brouky z hlavy nejednomu hypochondrovi a potížistovi. Nezaměstnanost sice taky osvobozuje, ale spíše kontraproduktivním způsobem.
Určitě se najde uplatnění i pro zdánlivě zcela nepoužitelné trosky. Slyšel jsem o telefonních ústřednách, kde mohou veteráni života pracovat až za hrob. Stand-by režimoví ležáci na závěsných lůžkách Matrix21, napojeni na centrální kyslík, výživu a vyměšování, mohou s mikrofonem a naslouchátkem na uchu nabízet různé zboží nebo služby. Odvážnější babičky mohou dokonce provozovat sex po telefonu pro fajnšmekry. („Už jsi to někdy dělal do dekubitu, brouku?“). Je to v zásadě nenáročná práce, kterou zvládnou i ti fyzicky nejomezenější se zbytkovou inteligencí.

Důchodci s parkinsonem, kteří trpí nespavostí, zase najdou využití jako obsluha šejkru v barech a nočních klubech. Tady je ovšem potřeba dohlédnout, aby míchané nápoje zásadně sami nepodávali. Mladistvěji vypadajícím penzistům s Alzheimerovou chorobou, kteří jsou zvyklí bezcílně bloumat ulicemi, můžeme navléknout uniformy Policie ČR a o nedostatkové pochůzkáře nebude nouze. Bezpečnost v ulicích vzroste, aniž by kdokoliv cokoliv poznal. Navíc tito geronti budou zřídkakdy požadovat mzdu a na neplacené přesčasy budou jako diví.

Nevidomí se mohou krásně realizovat jako vynikající maséři, stačí krátký rekvalifikační kurz za cenu jediného vysavače na předváděcí akci. Neslyšící jistě pookřejí coby pořadatelé na hudebních festivalech a techno parties. Kardiaci by mohli dělat křoví v různých televizních estrádách, které jsou tak nudné, že to neohrozí ani kardiovaskulární systém po dvou stimulátorech a třech bajpásech.

Stačí zapojit fantazii a určitě časem zapracujeme i mnohem náročnější geriatrické případy, abychom nějak kompenzovali jejich výraznou a nevyužitou uhlíkovou stopu. Aktuální heslo totiž zní: Když je starý jako uhlí, necpi ho do levné truhly, neptej se ho, zda tam chce, vykopni ho do práce! Důchodci zkrátka nejsou žádný nerecyklovatelný šrot, který by se musel zbůhdarma válet na černých skládkách.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama