Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Profesionální černoši

Jestli si někdo myslí, že to, co se dnes děje v oblasti tzv. boje proti rasismu, zlepší vztahy mezi černochy a bělochy, tak má asi tolik sociální inteligence jako Roman Prymula.

Třeba na takovou reklamu se dnes skoro nedá dívat, protože člověk se přitom nemůže zbavit dojmu, že žije v Ugandě. Jistě, někdo by mohl namítnout, že nadnárodní společnosti dělají své reklamy pro světový trh, a proto tolik různé barvy pleti, ale já říkám, že když k nám zvenku proudí prací prášky, párky a kečup „na míru“, nebude snad takový problém, aby koncerny přizpůsobily českému publiku i reklamu.

„Hank Azaria, hlas ze seriálu Simpsonovi, se omluvil za namluvení Inda“. Přesně kvůli takovýmto výsledkům práce rasových psychopatů etnická nesnášenlivost spíše roste, než aby se snižovala. A nevěřím tomu, že roste pouze u nás. Jen o tom lidé v Británii, Americe a jinde tolik nemluví, aby nedostali přes hubu (obrazně i doslova).

Podle ruského divadelního režiséra Konstantina Bogomolova chce progresivistická totalita kontrolovat lidské emoce. Už nemůžeš říci ‚já nemám rád‘, ‚nelíbí se mi to‘, ‚bojím se‘. Jsi nucen přizpůsobit své emoce veřejnému názoru a společenským hodnotám. A veřejný názor je momentálně takový, že progresivní společnost se stala novým božstvem, u kterého si každý nešťastný nebo uražený jedinec může vymodlit zvláštní společenský status, finanční fondy nebo zřízení kvót ve všech sférách veřejného života.

Příklad? Do BBC v roce 2020 nastoupila manažerka diverzity Miranda Waylandová, aby podpořila snahu o větší zapojení menšin v pořadech, a hned odhalila, že černý hrdina seriálu Luther, který žije v Londýně, nejí karibské jídlo. Podle ní se musí producenti postarat, aby černé postavy byly obklopeny prostředím, které odráží jejich původ.

A proč by proboha měli?! Stará se snad nějaký cenzor o to, co ve filmu jedí, a čím jsou obklopeni běloši? Pokud chtějí profesionální černoši autentické soukmenovce ve filmu, ať si sami napíšou a zrealizují nějaký pěkný seriál; s dotacemi na jeho výrobu jistě nebude problém. (Neil Cross, scénárista Luthera, je – pokud vím – běloch.)

Dříve mi cizinci na obrazovce nevadili, ale v době, kdy zmlácení černochem znamená pouhou stopku na tři zápasy, zatímco zpropadená opice se řeší hysteričtěji než krach na newyorské burze, na ně začínám být docela alergický. V tavícím kotli multikulturalismu se vyvařila všechna voda a jeho dno se začíná pekelně škvařit. Totalitní touha po rozmanitosti požírá svůj cíl (o umění nemluvě), pokud černoch ve filmu ani nesmí jíst to, co mu bílý scénárista připravil. To je paradox manažerů diverzity dnešního světa.

Chtějí tohle všechno černoši a nebo spíš černoši z povolání (včetně těch bílých)? Tipnul bych si, že spíše to druhé.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama