Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Martin Luther King, George Sandová a spol. se musejí v hrobě pozvracet

Jak se v občanských průkazech kromě údaje o pohlaví výhledově zruší i kolonka věk, bude to mít i své výhody. Představte si, že je vám třináct a vypadáte starší. Tak to už si nejspíš brzy v pohodě v hospodě zachlastáte s kámošema, protože váš pravý věk si stejně nikdo neověří. Ostatně, žádný věk vlastně ani neexistuje, že? Každý je přece tak starý, jak se cítí, a tak pohlavní, jak se s kým vyspí. Tohoto zaklínadla moderního citlivého světa se chystám využít, protože se cítím na sto padesát, a tudíž budu požadovat po sociálce zpětné vyplacení důchodu za posledních 83 let a k tomu ještě odpovídající balík penále, samozřejmě.

Příznivci hyperpohádkového světa, v němž dobro vítězí nad dobrem, mi jistě zatleskají. Korektnost a rovný přístup pro kastu ublížených musí být, i kdyby to mělo ostatní zabít, to je přece jasné jak facka. I proto je tak důležité, že bývalá žena Jeffa Bezose teď rozdává jeho miliardy, které jako správná manželka získala rozvodem. MacKenzie Scottová totiž věří, že velké bohatství nemá být koncertováno v několika málo rukách. Jak šlechetné! Jenže i když tak štědře rozdává, co nevydělala, pořád jí ještě hezkých pár miliard dolarů zbývá, že? Co takhle rozdat skoro všechno, milá MacKenzie? To by byla mnohem větší frajeřina! To se to machruje, když i přes veškerou charitativní a filantropickou činnost bude moci vaše služebnictvo dál zůstat na svých místech. Pořád půjde o obrovské bohatství, koncentrované v jedněch (vašich) rukách, i kdyby váš fešácký zahradník nakrásně kasíroval tučné odměny za speciální služby. V takovéto situaci rozdat pár miliard není žádné velké umění, ale spíš snaha pohladit si své ego paprsky reflektorů, že?

Kam mimo jiné bývalé Bezosovy peníze prostřednictvím Scottové směřují? Přece na dobrou věc! Třeba na podporu černošských škol, aby nám budoucí otitulovaní intelektuálové z BLM a diverzitních sekt mohli vědecky vysvětlit, proč je tak důležité, aby anglickou královnu Annu Boleynovou, bílou jak lední medvěd, hrála černoška, zatímco běloch nemůže dabovat ani černou vdovu.

Nebo možná Bezosovy miliardy časem poputují i na to, aby nám další genderové docentky mohly kvalifikovaně vyložit, jak je záslužné, že společnost Spotify propaguje skladby víc než padesáti umělkyň z celého světa a iniciativou Equal bojuje za rovnoprávnost žen v hudebním byznyse. A já, chudák bláhový, jsem si vždycky myslel, že na to, abyste uspěli v hudební branži, je potřeba talent, píle a štěstí, nikoliv genderová protekce.

Rovněž by nám zelené mozky mohly objasnit, jak je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, zatímco obchvaty zamořených měst jsou desítky let blokovány kvůli tomu, že danou lokalitou jedenkrát proskákala blecha skvrnitá.

Vedle genderových hudebnic, barevných manažerů pro diverzitu a ekologických maniaků naštěstí existují i normální a schopní lidé, kteří hyperpohádkovým sajrajtem s garantovaným právem na štěstí pro každého opovrhují, a nenechají se zastrašit. Jako například ex Pink Floyd Roger Waters, jenž klidně nazval šéfa zglajchšaltovaného Facebooku, který teď banuje víc než Antonio BANderas, idiotem, poté co jej Mark Zuckerberg požádal o právo na užívání Watersovy písně Another Brick in the Wall pro potřeby Instagramu.

Vlna odporu se pomalu a lehoulince zvedá. Dnes už se kupříkladu na klečící fotbalisty na stadionech spíše bučí. Jen tak dál. Chtěl bych být konečně v tomto ohledu velmi opatrným optimistou. Chtěl bych, abychom v budoucnu nepotřebovali podepsané lejstro se souhlasem k sexu. Chtěl bych, abychom každé uprdnutí nestřežili armádou fízlů, kteří onen pšouk budou posuzovat z rasového nebo sexuálního hlediska. I have a dream…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama