Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Krpálkovo dvojnásobné olympijské zlato patří i Františku Koudelkovi

Tradici prvotřídního českého juda zahájil v roce 1974 tehdy ještě zcela neznámý automechanik František Koudelka, jenž coby čtvrtý kyu postupně deklasoval všechny své papírově silnější soupeře. Stalo se tak na turnaji amatérů v tělocvičně pražské Základní školy česko-japonského přátelství.

Dnes na tento revoluční úspěch již poněkolikáté navázal Koudelkův geniální kolega Lukáš Krpálek. Olympijský vítěz z Ria nejprve pro diváky zdramatizoval semifinále, které schválně přivedl až do prodloužení, aby v něm nakonec rozhodl nádherným wazari uštědřeným domácímu řízkovi. V grandiózním finále v kategorii nad 100 kilogramů pak porazil Gruzínce Gurama Tušišviliho, což se dalo tušit.

Věřím tomu, že kdyby v Tokiu nepanovala přísná proticovidová opatření, Lukáš by byl mezi zápasy schopen odskočit si do judistického Kimono-baru v olympijské vesnici, aby tam zmlátil drzého výčepního, který si stejně jako český šampión dělal zálusk na tamní sympatickou servírku, co mu pokaždé ochotně rozměnila stojenovou bankovku. Lukáš naštěstí hozenou rukavici od svého soka nezvedl, což by bylo pod jeho úroveň, a neriskoval tím případnou diskvalifikaci. Ke všem zápasům jako pravý profesionál nastoupil vždy včas, pozitivně naladěn a negativně testován.

Zatímco legenda české judistické školy Koudelka byl za své celoživotní dílo odměněn pouhou pamětní deskou v jeho rodných Chvojkovicích-Brod, z Lukáše Krpálka je rázem celebrita planetárních rozměrů. Jistě teď namítáte, že přece nemohu srovnávat olympiádu s nějakým provinčním socialistickým turnajem „O pohár profesora Ikebany“. Máte pravdu, jenže Koudelka pro česko(slovenské) judo udělal suverénně nejvíc! Nebýt jeho unikátní zápasnické techniky okopávání lýtek, pomocí které i bez předchozích zkušeností likvidoval protivníky jak na běžícím páse, dodnes by si mnozí z nás mysleli, že „judo“ je dětský vyznavač judaismu. A ani bychom nemuseli mít svůj kritický den. Nutno také dodat, že František by jistě býval byl dosáhl mnohem větších sportovních úspěchů, kdyby ho bázlivý trenér nedemotivoval tvrzením, že se nebudou pouštět do žádnejch větších akcí.

Čili nebýt Koudelky, nebylo by zcela jistě ani Krpálka a
mladý Lukáš by se nejspíš stal youtuberem nebo něčím ještě trapnějším. Krpiho dnešní druhé olympijské zlato proto dílem a zcela po právu náleží i Františku Koudelkovi, respektive jeho tetě, která mu dala peníze na zápisné do sportovního oddílu. Nesmíme zapomenout ani na psa Gregora, který se postaral, aby František díky pravidelnému venčení zůstával v ideální kondici a formě. Nemenší zásluhu na dvojnásobném zlatu Lukáše Krpálka ve dvou váhových kategoriích nepřímo nese i prodavačka Blanka z pražského automatu na česnekové topinky. Byla to přece ona, kdo Františka zapálil pro judo, až se mu zapalovaly lýtka. Všem jmenovaným patří náš velký dík!

PS: Na opakování ceremoniálu za spoluúčasti Františka Koudelky a spol. netrvám.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama