Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Konec dudy-free zóny v reklamách a jinde?

Před chvílí jsem si přečetl rozhovor s Michaelou Efrati, feministkou, dlouholetou samoživitelkou a průvodkyní, jež tvrdí, že rovnoprávnost nemá být o tom, že muži a ženy dělají všechno stejně. Je prý o rovnoprávném přístupu k rozhodujícím a životy ovlivňujícím pozicím. Ptám se: V čem dnes ženy k takovýmto pozicím nemají přístup? Že je jich na oněch místech stále méně než mužů, to už je čistě jejich boj, nikoliv chyba v zákonech. V rozhovoru také vypráví, jak si připravila prohlídku po Praze po stopách velkých žen. Zmiňuje Františku Plamínkovou, Marii Schmolkovou, Alici Masarykovou, Josefu Náprstkovou a další úžasné dámy. Nevíte náhodou, kdo je to Františka Plamínková či Marie Schmolková?

Reklama

Ursula von der Leyenová (já si to vyslovuju jako Lejnová, ale nikomu to neříkejte), předsedkyně Evropské komise, si zase pobrečela, že na ni v Turecku při jakémsi jednání nevyšlo křesílko a že kdyby prý nosila kalhoty, tak by se to určitě nestalo. To jsou mi ale věci. Nejspíše přesně takovýto typ věčně žalujících a obviňujících žen může za to, že nám brzy zmizí nahotinky z většiny reklam. Nejvyšší správní soud se totiž k rozsudku v této věci vyjádřil slovy: „Reklama, která využívá fotografie nahé ženy pouze k upoutání pozornosti na nesouvisející zboží, a tím staví ženu do pozice sexuálního objektu, představuje diskriminaci žen na základě pohlaví, snižuje jejich lidskou důstojnost a je v rozporu s dobrými mravy“. Třeba když někdo použije polonahou, nebo i jen vyzývavou ženskou například v reklamě na zastavárnu, tak je to prý sexistické a tudíž nepřípustné.

Zmizely kočky z Formule 1, z německé Miss a postupně se vypaří i odjinud. Když už bude nějakou reklamu či propagaci dělat žena, tak snad jedině v pytli od brambor. Souhlasím, že v reklamě a spol. bylo už trochu přececkováno, jenže na ulici taky zrovna nevídáme jeptišku na jeptišce. „Čuňárnama“ se to tam jenom hemží a to úplně zadarmo. Dalo by se říct, že v tomto případě se jedná o tu samou snahu o upoutání pozornosti na nesouvisející zboží (ženskou duši) a to staví ženu do pozice sexuálního objektu, představuje to její diskriminaci na základě pohlaví, snižuje její lidskou důstojnost a je to v rozporu s dobrými mravy.

Baby tvrdí, že prý chtějí být krásné a sexy hlavně proto, aby se samy cítily dobře, ale ono to přináší i řadu jiných výhod a otevřených dveří, co si budem povídat… Což je zcela v pořádku minimálně do té doby, než se jako společnost zblázníme v úplné sterilitě a regulaci všeho. Existuje spousta žen i mužů, kteří rádi poskytnou svoji krásu a sex-appeal za odpovídající odměnu, a moc si nelámou hlavu s tím, jestli je to pro ně ponižující a sexistické. Nechal bych to na nich, co snižuje jejich lidskou důstojnost a co je redukuje na pouhý sexuální objekt. Tu hranici má stejně každý jinde a dost často je pohyblivá v návaznosti na měnící se životní podmínky a okolnosti. Důležitá je dobrovolnost.

Vnímání žen a mužů skrze sexualitu v neadekvátních situacích beztak nezmizí, protože prostě příroda. A ta jediná nás taky ve finále zachrání před sociálními destruktory typu Lejnové, ať už to s nahotinkami v reklamách a onde dopadne jakkoliv.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama