Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Jak po 30 letech podojit skupinu Nirvana

Původně jsem chtěl napsat článek o zoufalkách z redakcí ženského čtiva, poté co jsem si přečetl dílko jedné takové, jisté Martiny Ševčíkové, co se evidentně nedrží svého kopýtka. Její výtvor 25. srpna referoval o odporných věcech, které údajně dělají ženy. Krom vymačkávání beďarů cizím lidem se v textíku, napůl převzatém z podobných hovadin na internetu, objevilo i ono profláklé, že ženy spolu chodí na záchod ve dvojicích nebo dokonce větších skupinách. Cituji: „To, co si ale mnoho mužů nedovede představit, je skutečnost, že druhá žena nečeká za dveřmi kabinky. Často se stává, že stojí hned vedle a s vykonáváním potřeby dokonce všemožně pomáhá,“ píše literátka a vědátorka Ševčíková. Já bych pouze k jejímu článku s názvem „7 nejstrašnějších věcí, které ženy dělají za zavřenými dveřmi“ dodal věc osmou a sice to, že některé ženy za zavřenými dveřmi svých houmofisů páchají takovouhle fekální žurnalistiku. Víc to rozebírat nebudu, protože se chci věnovat mnohem zajímavějšímu tématu tohoto týdne, a tím je případ údajného šíření dětské pornografie kapelou Nirvana a spol.

Když jsme v roce 1992 na předmaturitní spářce v olomoucké zahrádce „U Včelek“ propíjeli 6 tisíc korun, které jsme vybrali na posledním zvonění, notně podroušeni jsme pařili i na velký hit „Smells Like Teen Spirit“ od tehdy velkého objevu Nirvany. Svět se zdál být docela v pořádku. Nedávno skončila Studená válka a tehdejší Československo mělo slibně nakročeno k lepší budoucnosti. Nahý kojenec z obalu alba Nevermind ale mezitím vyrostl a s partou jemu podobných mění svět k nepoznání. Onen americký chudák, jehož jediným životním úspěchem bylo, že se shodou náhod a okolností ocitl na legendární desce, si už v roce 2016 pro časopis Time postěžoval: „Vždycky, když jdu na baseballový zápas, tak vím, že pravděpodobně každý na stadionu viděl můj dětský penis. Navíc je těžké se nerozčílit, když víte, kolik peněz na tom kapela vydělala. Já bydlím u své matky a jezdím starou hondou,” uvedl.

V jeho poslední větě bezpečně tkví celý problém, který pak vyrobil kauzu „dětské pornografie“. Stará honda a stará matka ve třiceti letech nezní zrovna idylicky, a tak proč za svůj zmršený život nezažalovat bývalou kapelu, jež se topí v penězích. Mám sice pro lůzry značnou slabost a pochopení, ale tohle už Spencer Elden vážně přehnal. Kdysi dávno bych s ním možná i soucítil (skoro až sympatizoval) pro jeho bolest ze štěstí druhých, ale v situaci, kdy lidé jako on vyhrávají žaloby, jako je tahle, na běžícím páse, je mi ze světa podle Spencerů Eldenů na zvracení. Nedávno například jeden strejda z Francie žaloval svého zaměstnavatele, protože se nudil v práci, a vysoudil milionové odškodné za emocionální újmu.

Jelikož dnešní Amerika a spol. se zhlédly v ochraně neschopných a všehoschopných až do morku kosti těch ostatních, Eldenova žaloba má značnou šanci na úspěch. Jeho rodiče za fotografii v akvaparku v Pasadeně dostali údajně pouze 200 dolarů a Elden tvrdí, že nikdy nepodepsali souhlas s komerčním využitím snímku. Rovněž kapelu viní z toho, že nedodržela slib zakrýt na fotografii choulostivé partie. Ha ha, tak rodiče prý nevěděli o komerčním využití snímku, ale vymínili si slib zakrytí choulostivých partií. Nejspíš si mysleli, že začínající kapela vysolí 200 babek za fotku mimina v bazénu, aby si ji pak vylepila ve zkušebně. To zní věrohodně asi jak romský neurochirurg. A není to náhodou tak, že když si pořídíte fotku způsobem, jakým to udělala Nirvana v případě Nevermind, získáte tím i patřičná autorská práva a můžete pak snímek použít klidně i na přebal alba? Nevím, jsem sice expert na všechno možné i nemožné, ale rozhodně ne na autorské právo. Rodiče prý sice nepodepsali souhlas s komerčním využitím, ale asi nepodepsali ani nesouhlas, že? To by totiž protestovali mnohem dřív než jejich syn po 30 letech.

Nirvana prý použila „dětskou pornografii“ k propagaci vlastní desky, vědomě za to přijímala peníze a využila sexuálního zneužití dětí k vlastnímu prospěchu. Trvalá újma, kterou poškozený utrpěl, zahrnuje mimo jiné extrémní a trvalé emocionální utrpení s fyzickými projevy, narušení jeho přirozeného vývoje, dále pak ztrátu minulých i budoucích výdělků či ztrátu radosti ze života.

Myšlenkovou optikou „poškozeného“ by ale měli pykat primárně Eldenovi rodiče, kteří přece Spencera k výrobě a šíření „dětské pornografie“ prodali, a tím mu způsobili doživotní trauma na baseballu a všude možně. 200 babek za takovouhle prasárnu je však opravdu málo. Dovedu si tudíž představit, že kdyby frustrovaný třicátník, co bydlí s matkou a jezdí ve staré hondě, napsal zbylým členům Nirvany srdceryvný dopis, jak je na tom bídně, hoši z kapely by mu ze staré známosti koupili novou hondu, na kterou by i to děvče nakonec sbalil. Zastydlý puberťák nemůže přenést přes srdce, že byl prodán nadějnému ženichovi, ze kterého se vyklubala zlatá kráva až po rozvodu. Sláva, kterou zažil jako 4měsíční, mu zřejmě stoupla do hlavy natolik, že se mu Nirvana stala osudovou posedlostí. Evidentně se stylizuje do podoby Kurta Cobaina a dvakrát se již v dospělosti nechal vyfotit ve stejné póze, v jaké je zachycen coby mimino na přebalu alba: dítě, které pod vodou loví dolarovou bankovku. Takový úspěch hned zkraje života, to už nejednu dětskou hvězdu navždy uspalo na vavřínech. Ono to fakt docela naštve, když jste na délku 4měsíčního pindíka od bohatství a slávy, a na nic z toho nedosáhnete. Podobný pocit musel sužovat třeba i bývalou družku Stiega Larssona, autora věhlasné literární trilogie Milénium, jež nemá právní nárok ani na vindru z Larssonova posmrtného bohatství, které kdyby bývala předpokládala, jistě by se za slibného spisovatele zavčas provdala. Možná teď chuděra sedí v redakci nějakého švédského ženského časopisu a s očima pro pláč sepisuje články na způsob Martiny Ševčíkové. A možná jí z toho za pár let dokonce hrábne a vytasí se s obviněním a žalobou po funuse, že ji Stieg před 40 lety sexuálně i všemožně jinak zneužíval. V době vydání Nevermind byly podobné akce raritou, dneska už je to skoro klasika a normálka. A koho podojíme příště, abychom se octli v bezpracné nirváně?

Bojím bojím, že mě právníci Spencera Eldena brzy sedřou z kůže za to, že jsem použil inkriminovanou pornografickou fotku ke svému článku. Heslem dneška je totiž „never mind“ aneb nikdy rozum.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama