Reklama
 
Blog | Michal Pohanka

Epičtí etičtí tajtrlíci

V době, kdy jsem ještě do žen vkládal určité naděje, se o máločem říkalo, že je to „epické“. Uplynulo pár let a máme zde epické sportovní zápasy, epické jídlo a další věci, o kterých se pravidelně dočítám. Za chvíli bude epický i vysavač nebo solný sloup. Abych nezůstal pozadu, přicházím nyní s epickým blogem.

Všiml jsem si, že rasovým a genderovým idiotům vyrůstá zdatná konkurence. Jde o „etické“ (a možná i epické) komisaře všeho druhu, kteří bedlivě dohlížejí na to, aby svéprávní občané co nejméně mysleli a aby se z kdysi sofistikovaných společností staly chráněné dílny.

Nejnověji tito etičtí bachaři ve Velké Británii zakázali rádiovou reklamu BMW, ve které zaržál motor, protože reklamy ve Spojeném království dle kodexu nesmějí demonstrovat výkon, akceleraci a nebo jízdní vlastnosti. Ono výkonné zaburácení motoru tak bylo po stížnosti jakéhosi joudy důvodem absurdního zákazu.

Celá tahle šaškárna vznikla údajně proto, aby britští ovčané kvůli „nevhodným“ reklamám netoužili po výkonných akcelerujících strojích, které by je sváděly k rychlé a tedy i nebezpečné jízdě. Podle etických šašků by tak jedním z nejbezpečnějších aut měl být asi trabant. Řešit rychlou a nebezpečnou jízdu reklamní cenzurou jízdních vlastností vozů se mi zdá poněkud mimózní. Obzvláště za situace, kdy alkohol v reklamách teče proudem. A co jiného vlastně na autech propagovat, když ne především dobré jízdní vlastnosti? Ty přece zároveň slouží i jako bezpečnostní prvky!

Vůbec si mi tak nějak zdá, že pojmy jako výkon, síla či rychlost nejsou dnes příliš v módě. Ne že by znamenaly něco a priori špatného, ale jisté skupinky etických šamanů, lidskoprávních vševědů a rasově-genderových idiotů za nimi nejspíš vidí toxickou maskulinitu. Pokud jde o těžké práce vykonávané muži, tam si spasitelé vesmíru na vyšší výkon a rychlost pochopitelně nestěžují a vše je zcela genderově, rasově a eticky v pořádku.

Když už jsme u těch aut, tak zmíním i asistovanou sebevraždu elektrikou, kterou pro nás vymyslela EU se svými génii. Vize povinně elektrifikované automobilové Evropy do roku 2035 je totiž marná jak Ewa Farna během lockdownu. Zatímco v unijní Evropě potenciálně budeme stavět pyramidy z použitých baterek poruchových vehiklů, ostatní svět si bude dál levně, rychle a spolehlivě jezdit na klasický pohon. Tomu se říká konkurenceschopnost jak vyšitá. A s ekologičností to nebude o moc lepší. Na výrobu jednoho elektrického vozítka je potřeba 60krát více vzácných kovů než u běžného auta. A těžba těchto kovů docela solidně škodí životnímu prostředí.

Proto bych nanejvýš uvítal, kdyby se násilné intervence etických tajtrlíků, kteří beztak z Evropy již brzy udělají kůlničku na dříví, omezily na mnohem lyričtější teoretickou úroveň demokratické diskuse. Vybudovat lepší svět přes noc z kanceláře euroúřadu či neziskovky, to je byrokratická revoluce, která má pramálo společného s životem i realitou a je předem odsouzena ke krachu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama